Trauma-sensitive jóga: neměníme to, co se stalo, měníme to, jak to v nás žije….
Trauma-sensitive jóga: neměníme to, co se stalo, měníme to, jak to v nás žije….
(článek vyšel v Jóga Dnes 3/2016)
Již není žádným tajemstvím, že praxe jógy působí blahodárně na tělo a dokáže zklidňovat mysl. Vědecké výzkumy dokazují, že prostřednictvím jógy se můžeme zbavit rozličných neduhů – od vysokého tlaku, přes chronickou bolest až po nespavost. Poslední dobou se množí důkazy, že modifikovaná jóga citlivě vyučovaná v terapeutickém kontextu může být nástrojem k uzdravování a obnově sil pro ty, kteří prožili nějaké trauma.
„Pokud se cítíte prázdně, odpojeně, nebo bezmocně ve vztahu ke svému tělu, neznamená to, že je s vámi něco špatně. Může to být způsobeno následkem traumatu, jeho dopadem na váš nervový systém.“ říká Kelsey Gustafson, která vyučuje trauma-sensitive jógu pro ženy, které prošly zkušeností sexuálního zneužití.
V reakci na traumatické zkušenosti se části mozku, které propojují tělo a mysl mohou deaktivovat, rozpojit. Proto se naše tělo po nějaké nadlimitní události může zdát jakoby „vypojené“, může být obtížné nebo naopak děsivé a zahlcující ho vnímat. Můžeme se cítit přemoženi depresí, úzkostí či panickými ataky. V některých případech to vede k vyhledávání extrémnějších vjemů například formou sebepoškozování – řezání či pálení sebe sama - ve snaze „něco cítit“. Odpojení od vnímání toho to co cítím a proto i nemožnost to popsat v rámci psychoterapie, znesnadňuje také efektivní terapii traumatu, pokud je vedena jen po verbální linii.
“Pro všechny traumatické prožitky je velmi typické odpojení od vlastního těla. Jinak řečeno porucha vazby s tělem, která nám znemožňuje schopnost být v přítomném okamžiku. Důležité je říct, že trauma není těžkým prožitkem z minulosti - trauma je především v těle, tady a teď. Často se pak projevuje v běžném rodinném životě a ve vztazích s ostatními lidmi,” uvádí k tématu Kašia Kordylewska, terapeutka a životní navigátorka.
Cesta ze strachu, bolesti, znecitlivění a úzkosti vede opět skrze tělo. Když se pozvolna učíme své tělo vnímat a cítit, můžeme vlastně znovu obnovit přirozené prosíťování v našem mozku, které k nám komunikuje propojení se se svými vjemy a pocity. Odsud je možno začít pěstovat hlubší úroveň sebelásky a přijetí. „Jóga je v terapii traumatu velmi nápomocná. Umožňuje získat zpět spojení s tělem a pocit, že jsem v něm v bezpečí,“ dodává Kašia Kordylewska
Termín trauma-sensitivní jóga začal používat David Emerson, ředitel jógových služeb v brooklinském Trauma Centru, k označení jógy jako doplňkové terapie v klinickém kontextu. Přístup, u jehož zrodu stáli odborníci jako Bessel van der Kolk, pomáhá lidem s traumatickou zkušeností cítit se znovu dobře ve svém těle, odpoutat se od neustálého vracení se k dané události a obnovit zdravou seberegulaci. Vrací klientům pocit živosti, uvolnění a celistvosti, o něž následkem traumatu přišli.
David Emerson uvádí: „Zatímco mnoho kognitivních terapií přistupuje k traumatu z pohledu myšlení, mnoho lidí přicházejících k nám do Trauma Centra vnímá největší problém v tom, že mají žít v těle, od kterého jsou odpojení, se kterým nemohou mít vztah.“ Cílem jógové trauma-sensitivní terapie není dostávat se k emocím či dolovat vzpomínky na traumatizující událost, ale pomáhat lidem s traumatickou zkušeností zlepšit vnímání svého těla – interocepci – a postupně se naučit uvolňovat napětí redukovat a kontrolovat strach a zahlcující pocity a tolerovat vjemy v těle.
Trauma-sensitivní jóga vychází ve svém zakotvení též z Bowlbyho teorie attachmentu. „V tomto přístupu k terapii traumatu je hluboce zakotveno uznání toho, že jsou to mezilidské vztahy, které mohou tvořit živnou půdu mnoha traumatům“. Cílem praxe je znovu předání moci, síly a rozhodovacích pravomocí do rukou klientům. Vše je předkládáno jako jemná pozvánka, nikdy jako direktiva. Tímto je podpořen prožitek vlastní moci nad tím, co dělám. Účastníci lekcí jsou těmi, kdo rozhoduje, nikdo jim nediktuje co a jak rychle dělat se svým tělem. Trauma-sensitive jóga ukazuje velmi dobré výsledky u lidí resistentních k jiným formám terapie, s přetrvávajícími symptomy posttraumatické stresové poruchy, či u těch, kteří prošli nějakým komplexním či vývojovým traumatem.
V Čechách si trauma-sensitivní jóga zatím hledá své místo. Nicméně pomalými krůčky se integruje do stávajícího systému a už je možné nalézt jógové učitele, kteří se trauma-sensitivní józe věnují. Je však podstatné si uvědomit, že trauma je komplexní záležitostí a že jóga zde figuruje jako doplňková terapie. Lidé přicházející na trauma-sensitive jógu by měli mít i svého psychoterapeuta.
V rámci projektu Jóga z obýváku (www.jogazobyvaku.cz) také vznikají videa založená na principech trauma-sensitivní jógy, která mohou být prvním kontaktem s jógou pro lidi, kteří z jakéhokoliv důvodu nemohou docházet na lekce jógy. “Pro silně traumatizované lidi je často nadlidským výkonem vejít do sálu plného lidí dýchajících a stojících v různých pozicích a jen tak začít cvičit jógu. Prvním krokem právě pro ně může být začít cvičit jógu v bezpečí vlastního pokoje. Proto mně přijde nápad nabídnout lidem cvičení trauma jógy doma podle videí, jako velmi citlivý. Může to být podpůrný základ cesty, jak si poradit s traumatem.” dodává Kašia Kordylewská.
